Média a stereotypy, síla příběhů

Program byl zaměřen na členy redakcí školních časopisů. Nejprve se lektor zeptal, zda píší ve svých školních časopisech i o cizích zemích, cizincích, odlišných kulturách apod. Poté vysvětlil, že jako novináři mají členové redakcí velkou moc nad tím, jak bude jinakost zobrazována, jaké informace svému čtenářstvu předají a jak tím ovlivní pohled lidí na svět. Účastníci se dověděli, že program bude zaměřen na zobrazování cizinců v médiích a na konci že se pokusíme sami pro sebe definovat doporučení, podle nichž se budeme chtít řídit.

Vzhledem k tomu, že účastníci byli z různých škol a hlavně různého věku, byly vytvořeny skupiny tak, aby v každé skupině byli účastníci starší i mladší a mohli si vzájemně pomáhat. Prvním skupinovým úkolem bylo nakreslit Ukrajince. Skupiny se hned pustily do práce, navzájem si radily a přemýšlely, jak takový Ukrajinec asi vypadá, co dělá apod. Poté si svoje výtvory navzájem představily. Lektor se poté zeptal, odkud účastníci čerpali informace, které využili při malování. Zda z osobní zkušenosti, ze zpráv z novin či televize, z knih, od kamarádů či rodičů…. Ukázalo se, že většina účastníků žádného Ukrajince či Ukrajinku osobně nezná, že většinu informací čerpají buď z toho, co se doslechli, nebo z médií. Pouze dva účastníci měli přímé osobní zkušenosti. Potom lektor vysvětlil, že je vidět, jak mohou média ovlivňovat náš pohled na svět. Účastníci se například dověděli, že Ukrajinci jsou nejpočetnější národnostní menšinou v ČR, ale zároveň se o nich dle mediálních analýz nejméně píše a když už se o nich píše, tak v negativních souvislostech. Účastníci si mohli prohlédnout grafy, kde bylo zaznačeno, kolik procent zpráv o cizincích se zabývá trestnou činností, nelegální prací a pobytem, kolik procent zpráv se naopak zabývá jejich životem, jejich osobními problémy apod. a porovnali, jak je toto rozložení nevyvážené. Stejně tak zjistili, jak často se o cizincích mluví jako o skupině a jak málo jako o konkrétních lidech a jak často mluví za cizince někdo jiný-policisté, úředníci….

Poté měli účastníci možnost se seznámit s konkrétním příběhem konkrétního člověka. Ve skupinách měli za úkol najít podle přidělených barev části příběhů dvou bratrů, Saši a Olega, kteří odešli z rodné Koločavy za prací do ČR a ve skupince se dohodnout, jak by příběhy zpracovali pro svůj časopis. Jako reportáž, rozhovor…

Nakonec účastníci shlédli úryvek z TED konference, kde mluvila nigerijská spisovatelka Chimamanda Achidie o nebezpečí jediného příběhu, o nebezpečí, jakým jsou neúplné informace a stereotypizace pro náš pohled na svět. Poslední úkol byl sepsat doporučení, jak by měli média informovat o cizincích, každá skupina přišla s několika návrhy, které by sama chtěla dodržovat.

Místo konání: ICM Prostějov