Média a stereotypy, síla příběhů

Program byl zaměřen na členy redakcí školních časopisů. Nejprve se lektor zeptal, zda píší ve svých školních časopisech i o cizích zemích, cizincích, odlišných kulturách apod. Poté vysvětlil, že jako novináři mají členové redakcí velkou moc nad tím, jak bude jinakost zobrazována, jaké informace svému čtenářstvu předají a jak tím ovlivní pohled lidí na svět. Účastníci se dověděli, že program bude zaměřen na zobrazování cizinců v médiích a na konci že se pokusíme sami pro sebe definovat doporučení, podle nichž se budeme chtít řídit.

Vzhledem k tomu, že účastníci byli z různých škol a hlavně různého věku, byly vytvořeny skupiny tak, aby v každé skupině byli účastníci starší i mladší a mohli si vzájemně pomáhat. Prvním skupinovým úkolem bylo nakreslit Ukrajince. Skupiny se hned pustily do práce, navzájem si radily a přemýšlely, jak takový Ukrajinec asi vypadá, co dělá apod. Poté si svoje výtvory navzájem představily. Lektor se poté zeptal, odkud účastníci čerpali informace, které využili při malování. Zda z osobní zkušenosti, ze zpráv z novin či televize, z knih, od kamarádů či rodičů…. Ukázalo se, že většina účastníků žádného Ukrajince či Ukrajinku osobně nezná, že většinu informací čerpají buď z toho, co se doslechli, nebo z médií. Potom lektor vysvětlil, že je vidět, jak mohou média ovlivňovat náš pohled na svět. Účastníci se například dověděli, že Ukrajinci jsou nejpočetnější národnostní menšinou v ČR, ale zároveň se o nich dle mediálních analýz nejméně píše a když už se o nich píše, tak v negativních souvislostech. Účastníci si mohli prohlédnout grafy, kde bylo zaznačeno, kolik procent zpráv o cizincích se zabývá trestnou činností, nelegální prací a pobytem, kolik procent zpráv se naopak zabývá jejich životem, jejich osobními problémy apod. a porovnali, jak je toto rozložení nevyvážené. Stejně tak zjistili, jak často se o cizincích mluví jako o skupině a jak málo jako o konkrétních lidech a jak často mluví za cizince někdo jiný-policisté, úředníci….

Poté měli účastníci možnost se seznámit s konkrétním příběhem konkrétního člověka. Ve skupinách měli za úkol najít podle přidělených barev části příběhů dvou bratrů, Saši a Olega, kteří odešli z rodné Koločavy za prací do ČR a ve skupince se dohodnout, jak by příběhy zpracovali pro svůj časopis. Jako reportáž, rozhovor…

Nakonec účastníci shlédli úryvek z TED konference, kde mluvila nigerijská spisovatelka Chimamanda Achidie o nebezpečí jediného příběhu, o nebezpečí, jakým jsou neúplné informace a stereotypizace pro náš pohled na svět. Bylo vidět, jak tento úryvek přivedl mnoho účastníků k zamyšlení, takže poslední úkol, a to sepsat doporučení, jak by měli média informovat o cizincích dopadl výborně a každá skupina přišla s několika návrhy, které by sama chtěla dodržovat.

Místo konání: Ekocentrum Rosnička, Staré Město u Uherského Hradiště