Které evropské město mě nejvíce oslovilo

Jako malý jsem sníval, že budu cestovatelem. Procestuji celý svět a navštívím každý stát od pólu k pólu. Objevitel ve stylu Indiana Jonse. Každý den na cestách, prožívat všelijaká dobrodružství nebo rozuzlovat neřešitelné záhady. Postupem času jsem rostl a zjistil jsem, že můj sen se asi tak rychle nesplní. Když se teď ohlédnu, po osmnácti letech života, zjišťuji, že jsem spíše ‘‘anticestovatel‘‘. Ve srovnání s Indiana Jonsem úplná nula. Ovšem moje první cesta do hlavního města, do Prahy, pro mne byla velkým dobrodružstvím. Na malého chlapce z vesnice to nepůsobilo tak, jako na dospělé. Pro mne to nebyla jen nudná cesta do nudného města, ale jedno velké dobrodružství.

Byl konec školního roku, prázdniny byly na spadnutí a s rodiči začalo plánování, kam se pojede na dovolenou. Bohužel kvůli probíhající rekonstrukci našeho domu, byl výběr omezen pouze na tuzemsko. Ve spoustě různých chatek, kempů nebo horských chat mě zaujal nápad mé maminky. Dovolená v Praze – metropoli našeho státu. Když se mě naši zeptali, kam bych chtěl, odpověděl jsem, že do Prahy. ,,To není špatný nápad,‘‘ řekla mamka. Taťka s tím taky neměl problém a tak bylo rozhodnuto. Jede se do Prahy. Příštím dnem začalo chystání a přípravy na tento velký výlet. O Praze, miliónovém městě, jsem toho zatím moc nevěděl. Snad jen to, co nám říkali ve škole, nebo co jsem slyšel od babičky, která tu chvíli bydlela. Datum, kdy jsme měli vyrazit na dovolenou, se blížilo. Předvečer toho dne jsem nemohl ani usnout. Dlouho do noci jsem přemýšlel, co mě tam čeká. A bylo ráno. Nasnídat, vyčistit zuby, následná kontrola zavazadel. Vše jsem pečlivě prohlédl. Tatínek zamkl dveře od domu a rázem jsme byli na cestě.

Po skoro třech hodinách jsme konečně dorazili na okraj Prahy. Byl jsem překvapen. Tohle město bylo na první pohled úplně stejné jako ostatní. Stejné silnice, budovy, lidé. Trochu zklamán, z té podobnosti, jsem ale užasl. Vjeli jsme na pověstný Nuselský most a mně se naskytl nádherný pohled. Přímo jsem viděl na Pražský hrad a na Hradčany. Bylo to úplně jako v televizi, v novinách, na obrázcích, v časopisech. Zeptal jsem se mamky: ,,Mami, půjdeme se na ten Hrad podívat, že? Prosím, prosím‘‘. ,,To víš, že ano, půjdeme, ale až zítra, dnes se musíme ubytovat a podíváme se na Václavské náměstí. Tam se ti bude líbit.‘‘ Spokojeně jsem se zadíval z okénka auta. ,,Půjdeme tam sice až zítra, ale hlavně, že tak. Mě žádné náměstí nezajímá. Konečně jsme zaparkovali a vyšli z auta. Byl jsem rád. Ovšem dál mě čekalo úmorné chození po rozpálených ulicích. To mě ale nevadilo. Byl jsem rád a těšil se na nějaké dobrodružství. Jako první jsme uviděli pražské Hlavní nádraží. To pro mne nebyl veliký zážitek. ,,Stejné máme i v Brně,‘‘ zamyslel jsme se. Ovšem budova Národního muzea a následný pohled z jejího balkonu na celé Václavské náměstí, to bylo něco jiného.

Samotná expozice muzea byla ale nudná. Sem tam nějaký zajímavý exponát, ale jinak nuda. Po bezmála třech hodinách jsme vyšli ven. Byl jsem rád, konečně venku na čerstvém vzduchu. Jelikož bylo už pozdě, jeli jsme do hotelu, kde jsme byli ubytování. Po večerní hygieně jsem šel spát.

Byl jsem unavený a chtěl jsem být na zítřek pořádně připravený. Půjdeme přeci na ten Pražský hrad. Usínal jsem s touto nádhernou představou.

Hned ráno jsem vyletěl z postele a budil rodiče, abychom už vyrazili. Cestou začalo působit hlavní kouzlo historické Prahy. Jako první jsem užasl nad Prašnou bránou. Maminka mi řekla, že v minulosti to byla hlavní brána celé Prahy a všude kolem, kde teď stojí domy, byly hradby. Zamyslel jsme se a představil si všechny ty rytíře v lesklé zbroji, jak vjíždí na koni do středověkého města. Následně jsme prošli bránou a zanedlouho se ocitli na Staroměstském náměstí. Bylo zrovna pár minut před desátou. Samozřejmě, že jsme počkali na orloj. O orloji jsem nikdy předtím neslyšel. Ovšem jakmile skončilo představení a dveře orloje se zavřely, byl jsem unešený. Nic podobného jsem doma ani nikde jinde neviděl. Pokračovali jsme dál. Překročili Karlův most, který se mi velice líbil, ale výhled na Pražský hrad mě zajímal víc. Už jsem tam chtěl být, proto jsem přidal. Vyběhl zámecké schody a stanul před Hradem. Užasl jsem. Moje oči se v tu chvíli musely podobat dvěma velkým talířům. Velkolepost a posvátnost tohoto místa mě ohromila. Byl jsem rád, že jsme jeli do Prahy. Pražský hrad, Svatovítská katedrála, Zlatá ulička. Všude jsme byli. Nejvíc se mi však líbilo střídání hradních stráží. Večer když jsem usínal, byl jsem spokojený a šťastný.

Další dny v Praze byly také zajímavé, ale nic se nevyrovnalo tomu dni, kdy jsem poprvé uviděl Pražský hrad. A proto když se zamyslím, které evropské město mě oslovilo a zaujalo nejvíce, je to bezpochyby Praha.

Autor: Jakub Demek, do 22 let

SŠTEBrno, |Olomoucká 61, 627 00 Bro, kraj Jihomoravský