Můj styl

Mým stylem je Dreamer. Dreamer znamená snílek neboli spáč. Tato skupina všech věkových kategorií se veřejně neprezentuje svým oblečením ani chováním. Avšak důležitou vlastností dreamerů je vypěstovaná schopnost uvědomovat si své sny.

Již od počátku věků se v historii objevovali lidé a bytosti, jenž měli dar ve snech spatřovat pozoruhodné věci. Například zjevení mrtvých či budoucnost. Schopnost dreamera dosahují lidé dlouhodobou meditací nebo se u nich projeví v průběhu dospívání. Tito lidé pracují výhradně v noci. Většinou se zjevují a zase mizí v historii, aniž by byli objeveni společností. Avšak naneštěstí se stávají Outsidery a vyvrheli školních institucí.

Osobně jsem měl čest potkat jen pár z těchto podivínů, kteří jsou schopni ve snech vidět to, co jiní nedokáží. Mezi ně patří moje kamarádka Markéta. Poznali jsme se v autobuse jednoho letního odpoledne. Vezla s sebou krásné štěňátko. Ale ona mi připadala ještě půvabnější. Mí kamarádi byli jen dva – jeden byl zhulený a druhý bydlel o sto dvacet kilometrů dál. Tak jsem zariskoval a posadil se k ní. Její třpytivě modré oči mě uhranuly svým pohledem. Ona ve chvíli, kdy jsem si k ní přisedl, mě oslovila jménem: „Ahoj Jirko.“

Ovšem já ji v životě neviděl a byl jsem si jist, že neměla šanci znát moje jméno.

Zeptal jsem se tedy: „My se odněkud známe?“

Nastalo hrobové ticho, po chvíli se ke mně přihnula a do ucha mi zašeptala svými rozechvělými rty: „Ne, ale dnes se mi o tobě zdálo a moje sestra by ti vše měla objasnit.“

Dala mi do ruky číslo a na další zastávce vystoupila. Většina lidí by číslo zmuchlala a řekla by si, že ta holka asi něco hulila. Ale mé neposedné já tam nakonec zavolalo. A tak jsem se vše dozvěděl.

Po hodinách meditací jsem se začal soustředit na své sny a za pomocí těchto snů jsem byl schopen vydat knihu. Dnes je mi osmnáct let a žiji se svou rodinou ve městě horníků a píši lidem básně a povídky pro povznesení ducha a úsměv na tváři.

Jiří Syrovátka, 18 let