Napiš to… aneb bez obalu o tom, co nás spojuje a rozděluje

smok_obrazek24. – 26. 10. 2014, Středisko volného času Ostrov, Slaný

Víkendovka „Napiš to… aneb bez obalu o tom, co nás spojuje a rozděluje“ zaměřená na interkulturu a psaní článků proběhla o posledním říjnovém víkendu ve Slaném. Účastníci se aktivně zamysleli nad tématem multikultury, prakticky si vyzkoušeli, jak psát o interkulturních tématech, navázali osobní kontakt s redakční radou časopisu Remix a důkladně se seznámili s fungováním redakčního systému.

Spolupráce ICM Slaný, ICM Kladno a AFS Mezikulturní programy se vyplatila a všichni mladí psavci, kteří se workshopu zúčastnili, si odnesli mnoho zážitků a cenných rad. Během víkendu také měli možnost vyzkoušet si napsat recenzi na film s interkulturní tématikou Čtyři lvi a článek na základě rozhovoru s hostem – zahraničním studentem či dobrovolníkem, nebo českým dobrovolníkem, který strávil nějakou dobu v zahraničí. Zde najdete jeden z článků, které vznikly!

Setkání kultur se Zhanem

Poznat jinou kulturu je vždy přínosné. A to o to víc, pokud je středem vašeho zájmu někdo, kdo je sám o sobě velmi multikulturní. Dnes jsem se bavila se Zhanem, 24letým Bulharem se zajímavým příběhem.

Zhan se narodil v Bulharsku, ale před třinácti lety se s rodinou odstěhoval do Španělska. „ Odešli jsme kvůli politické situaci v Bulharsku, která je podobná té vaší, ale horší. Politici v Bulharsku jsou velmi mocní a okrádají stát. Řekl bych, že asi 30% obyvatel žije v zahraničí. Taková je situace v Bulharsku. Je to smutné…” Po pár letech ale přišla nová životní příležitost a Zhan se odstěhoval do České republiky, kde žije teprve dva měsíce. Nicméně Česká republika pro něj není úplně novinkou, není tu poprvé a o Čechách slyšel již dříve. Jako učitel angličtiny měl totiž ve Španělsku českého studenta, který mu svým chováním i mluvou připomínal Bulhary. Možná proto se také nebránil životu v České republice, kde prý máme kromě šikovných fotbalistů (Čech, Baroš, Rosický) i nádhernou přírodu.

Příroda ovšem není jediné, co se Zhanovi na Čechách líbí. „Miluju Prahu! Kdybych si měl vybrat mezi Prahou a Madridem, vyberu si Prahu. Je o tolik krásnější, než Madrid nebo Sofia. Žít bych tam ale nechtěl. Nejsem příznivcem velkých měst, daleko raději mám malá města.“ Fakt, že se mu líbí Sofia méně než Praha, ale neznamená, že by se mu nelíbila vůbec. Ovšem i tak dokáže najít v Bulharsku hezčí místa, než je Sofia. V zemi je hodně termálních pramenů, nádherná příroda a spousta hor. Bulharsko prý rozhodně stojí za návštěvu.

Když jsme se dostali k povídání o rozdílech mezi Španěly a Čechy, překvapil mě. Podle něj jsou totiž Češi daleko otevřenější, než Španělé. Ale není to na první dojem vidět. „Španělé jsou velmi přátelští, ale baví se pouze o základních věcech. Zatímco Češi jsou ze začátku nervózní a stydliví, ale po tom, co se rozpovídají, se rádi baví o hlubokých a důležitých věcech. Takže na konci jsou Češi vlastně otevřenější než Španělé.” Kromě rozdílů v chování nachází Zhan i rozdíly ve stravování. Ve většině Španělských hotelů prý servírují snídani kolem desáté, zatímco v Čechách už v sedm ráno. Podobné je to i s obědem a večeří.

A abych potvrdila i fakt, že Češi rádi mluví o důležitých věcech, zeptala jsem se ho, jestli si myslí, že jsou Češi více homofobní, xenofobní a rasističtí, než Bulhaři. „Ne, nemyslím si. Česko a Bulharsko je si v tomhle podobné. Všude jsou rasisté, xenofobové a homofobové. Ale Španělsko – to je podle mě země stereotypů. Myslím, že téměř 70% žen žije v domácnosti a nic nedělá. Někteří Španělé mají velký problém s Araby a emigranty. Podle mě je to veliká škoda.“  Kromě rasismu přišlo také na náboženství. „V Boha nevěřím, nemyslím si, že je tu něco jako Bůh. Já věřím v sebe a v lidi, kteří věří mně. Ve škole se mě snažili přesvědčit, abych věřil v Boha, ale nepovedlo se to. Mám prostě svou hlavu a své názory.“

Na konec našeho plodného rozhovoru jsme si ještě povídali o nádherných místech Španělska, jako je Granada. A o městě, ve kterém právě žije – o Slaném. A na žádost, zda by se mohl charakterizovat třemi slovy, se zasmál a odpověděl: „Divný, přírodní a toužící po poznání.” Takový je prostě Zhan.

Jasmin Ježková, ICM Slaný