Naši lektoři- Zuzana Švajgrová

Zuzana

Struktury aktivit, workshopy, výstavy a filmy v rámci SMOKu pořádalo a připravovalo mnoho lektorů. Jak se k interkulturnímu neformálnímu vzdělávání dostali a co je nejvíce baví, se dočtete v rozhovorech s nimi.

Rozhovor s lektorkou Zuzanou Švajgrovou

Jak dlouho se věnuješ lektorování a interkulturnímu vzdělávání?
K lektorování a interkulturnímu vzdělávání jsem se dostala před přibližně šesti lety, kdy jsem začala dělat dobrovolnou práci pro organizaci ARPOK. Ta se zabývá globálním rozvojovým vzděláváním – učí vidět svět v souvislostech, vidět jeho propojenost, příčiny i důsledky a zabývá se i způsoby, jak může každý jednotlivec přispět k řešení lokálních i globálních problémů. K tomuto tématu patří i interkulturní vzdělávání.


Co přesně si mám představit pod pojmem interkulturní vzdělávání?
Interkulturní vzdělávání pro mě znamená práci s jinakostí, odlišností, rozmanitostí. Práci s identitou, uvědomovat si, kdo jsem já a jaký mám vztah ke svému okolí, jak jej vnímám a jak na něj reaguji – zkoumání svých stereotypů a předsudků a práce s nimi. Je to propojení vnitřního já a okolního světa.

Co přesně si dělala ty jako dobrovolník?
Jako dobrovolník jsem pomáhala pořádat akce pro veřejnost, vytvářet výukové materiály, postupně jsem začala i lektorovat na školách a z dobrovolníka jsem se stala zaměstnancem.

Jak ti pomohlo zapojení do projektu SMOK?
Zapojení naší organizace do projektu SMOK, kde fungujeme jako partneři pro olomoucký a zlínský kraj, mi dalo hodně z hlediska zkušeností i osobnostního růstu – zvláště možnost účastnit se školení a dále prohlubovat své znalosti a dovednosti, vzájemné předání zkušeností s kolegy a dalšími lidmi zapojenými do projektu, vzájemná inspirace a motivace. Více jsem se také ponořila do neformálního vzdělávání. Využila jsem zkušenosti, které máme se simulačními a zážitkovými hrami, která na ARPOKu hodně používáme a také sami vymýšlíme nebo dotváříme. Nápomocné mi byly i zkušenosti z mých dobrovolnických pobytů v zahraničí – ve Slovinsku, na Ukrajině, ve Španělsku, v Srbsku, Gruzii a Rumunsku.

Co ti přinesly dobrovolnické pobyty v zahraničí? Na jak dlouho jsi tam byla a co jsi zažila?
Na každém z dobrovolnických pobytů jsem strávila dva až tři týdny, vždycky jsem tam poznala spoustu inspirativních, podobně zaměřených a motivovaných lidí. Pracovala jsem s dětmi, pomáhala při rozvoji turistického značení, opravě památek, tvorbě kampaní. Naučila jsem se improvizovat za každých okolností, prohloubila si dovednosti i znalosti a poznala jsem všechny země úplně jinak, než jako turista.

 

Jak jsi připravovala akce pro MOK?
Při připravování akcí pro multikulturní otevřené kluby jsem se snažila vycházet ze zájmů mladých lidí – základem bylo, aby si kromě úvah o svém vnímání světa, o odlišnosti a rozmanitosti, stereotypech a předsudcích mohli vždy i něco vyzkoušet, naučit se, a to prostřednictvím tance, hudby, výtvarného tvoření, vaření, setkávání s cizinci či dobrovolníky.

Která akce se ti nejvíce povedla a doporučila bys ji dalším zájemcům? Respektive, která struktura je pro tebe nejoblíbenější?
Moc jsem si užívala akce, které jsme dělaly ve spolupráci s Knihovnou města Olomouce – děti se na stanovištích setkaly s různými aspekty Indie – stolování, jídla, oslav svátků.  Nejen že se něco dověděli a vyzkoušeli si, ale pracovali i se svými vlastními zkušenostmi. Srovnávali oslavy svátku Diwali v Indii a Vánoc u nich doma, jídelníček jejich rodiny a jich samých s jídelníčkem indického vrstevníka apod.
Ze struktur pro mládež mám zase nejraději tu o vnímání krásy a tetování. S její pomocí se můžeme zamyslet, jak vnímáme sami sebe i lidi okolo, pracovat se stereotypy a ještě si na vlastní kůži vyzkoušet tetování hennou.

Jak vidíš pořádání akcí v budoucnu?
Budu velmi ráda, když budou MOKy dále pokračovat v pořádání akcí s interkulturní tematikou a budu se snažit být jim v tomto ohledu co nejvíce nápomocná – poskytovat kontakty na zajímavé lektory, lidi, cestovatele, organizace, filmy i materiály.