Pozdrav z Rakouska od Káji

Ahoj, jmenuji se Karolína. Žiji s taťkou, s mamkou a se dvěma sestrami, Johankou a Viktorkou, na jihu Rakouska ve městě Völkermarkt. Je to nedaleko města Klagenfurt v kraji, který se jmenuje Korutany. V Rakousku se mluví německy.
Můj taťka si hledal práci a našel si ji v Rakousku. Ještě jsem neměla sourozence. Přes týden byl v práci a o víkendu ke mně a mamce přijel do Ostravy. Trvalo to půl roku. Pak se narodila má sestra Johanka. Bylo mi pět let, když jsme se rozhodli, že se přestěhujeme za tátou. Byt v Ostravě ale ještě pořád máme.
Chodím do české i rakouské školy
Začala jsem chodit v Rakousku do školky. Na začátku roku jsem neuměla německy skoro nic. Za ten rok ve školce jsem se toho ale hodně naučila. Pak nastal čas, abych šla do školy.
V Korutanech začíná škola o týden později než v Česku, ale za to tam začínají letní prázdniny až o týden později.
Moji rodiče se rozhodli, že budu chodit do české i do rakouské školy. Určitě jste zvědaví, jak to jde? Takže, prozradím vám to: Šla jsem na zápis do české školy Dvorského. Chodila jsem tam první týden v září. O víkendu jsme s mou rodinou jeli do Rakouska. Příští pondělí jsem šla do rakouské školy a chodila jsem tam celý rok. Tak to chodí až do dneška.
Mám to rozdělené. Ve škole mluvím německy, doma mluvím s rodiči a sestrami česky. Já a mí rodiče chceme, abych uměla dobře oba jazyky. Německý jazyk se učím ve škole, český jazyk se učím doma s mamkou. Takže mám z rakouské školy úkoly a třikrát za týden dělám i ty české. Mám stejné učebnice jako vy: ze ZŠ Dvorského. Ale má to i výhodu: Můžu si číst knížky v češtině i v němčině.
Dělám v Ostravě ve škole Dvorského zkoušky každé pololetí (jednou za půl roku). U přezkoušení musí být dvě učitelky (nebo učitelé), ředitelka nebo zástupkyně ředitelky školy. Zkoušejí mě jen z českého jazyka a z vlastivědy (zeměpis a dějepis). Z Vlastivědy mě zkouší jen tehdy, pokud se v tom roce učíme něco o České republice. Z jiných předmětů mě nezkouší, protože se učíme stejné učivo i v Rakousku. Dosud jsem měla na vysvědčení samé jedničky, i v Rakousku, i z těch dvou předmětů v Česku.
V Rakousku nejsou přijímačky na střední školy
V České republice se můžeme v páté třídě rozhodnout, když máme dobré známky, jestli půjdeme dále do šesté třídy, nebo na gymnázium. Na gymnázium ale musíme dělat přijímací zkoušku, abychom se tam dostali. V Rakousku to tak není. Chodí se tam jen do čtvrté třídy a potom se musíte rozhodnout, jestli půjdete na gymnázium, nebo do Hauptschule (něco jako 2. stupeň v české škole). Na gymnázium se nemusí dělat přijímací zkoušky, je to podle vysvědčení. Myslím, že když máte jednu nebo více trojek, musíte udělat zkoušky z toho předmětu, z kterého máte trojku nebo horší známku. Když máte jen jedničky a dvojky, nemusíte dělat žádné zkoušky, prostě vás tam vezmou, když se tam přihlásíte.
Rakouské gymnázium je náročné
Já jsem šla na gymnázium a už tady chodím druhý rok. Musím říct, že to je celkem náročné, ale jde to zvládnout. Ale něco je na tom dobré: Učitelé nám vždy ohlásí, kdy budeme zkoušení nebo budeme psát test, i slohové práce. Už od třetí třídy máme v Rakousku slohové práce z němčiny a písemné práce z matematiky. Od první třídy gymnázia nebo Hauptschule se potom píší písemné práce z angličtiny. Problém je to, že někdo se učí až jeden den před testem, nebo se neučí vůbec. Nestihnou to a dostávají špatné známky. Rodiče jim pak platí doučování.
Ještě jedna zajímavost je, že v Rakousku nemáme žákovskou knížku, ale známky mají učitelé u sebe. Jen u slohových prací nám tu známku k tomu napíší. Rodičům známky řeknou až na třídních schůzkách.

Ahoj a zase příště
Kája Lokajová

Autor: Karolína Lokajová,12 let, Základní škola a mateřská škola Ostrava-Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace, Ostrava, kraj Moravskoslezský
e-mail: karolina.lokajova@seznam.cz