Pozdravy z Avignonu

Hostitelská rodina je pro pobyt v zahraničí velmi důležitá. Nejen že vám dává příležitost obohatit si slovní zásobu o slovíčka z oblasti vybavení domu, různé domácí práce a podobně, rovněž vám však otevírá příležitost nahlédnout do každodenního života.

Hned ze začátku je třeba říct, že jsem měl ohromné štěstí na hostitelskou rodinu. Bydlím v poklidném městečku kousek od Avignonu. Maminka pracuje pro Conseile Générale a tatínek pracuje pro elektrárnu. Mají malého chlapce, který má téměř 4 roky. Bydlí v rodinném domě, středně velkém, s drobnou zahrádkou a zabudovaným bazénem. Nutno říci, že se řadí spíše do vyšší společenské třídy.

Pracovní doba ve Francii je stejná jako u nás. Ovšem mzdy jsou o něco málo vyšší. Není se však čemu divit, neboť ceny potravin jsou zde daleko katastrofičtější nežli u nás. Co mne však nejvíce překvapilo, to je mateřská školka ve Francii. To nejsou mateřské školky jako u nás, kde sedí nějaká paní, pije jednu kávu za druhou a věnuje se všemu možnému, jenom ne hlídání dětí. Tady se v mateřské školce učí (od tří let!) psát, číst a počítat. Jejich výuka začíná kolem deváté hodiny a končí až kolem čtvrté!

Ke své rodině příjdu vždy v sobo¬tu po obědě. To většinou Francouzi odpočívají. Jejich siesta trvá zhruba do čtyř. Zbytek dne trávíme u tele¬vize nebo se procházíme po městě. V neděli po snídani téměř vždy někam vyrážíme, ať už k moři, nebo za památkami a vracíme se spíše k večeru, kolem páté. Pak se večeří, povídáme si a chodí se spát zhruba kole desáté. Samozřejmě velice důležitou částí každého dne je jídlo. Jsem tady již druhým měsícem a ještě jsem nezažil, že bychom měli nějaké jídlo podruhé. Maminka vymýšlí stále nové kombinace chutí a je to hotová lahůdka. Každé ráno se chodí včasně pro bagety a čerstvé „croissants“. Tento odstavec bych zakončil tím, že vidět Francouze snídat je nezapomenutelný zážitek. Takový zbytečný nepořádek, který kolem toho jsou schopni udělat, jsem neviděl ani v mateřské školce. Je to neuvěřitelné! Nejen děti, ale i dospělí. Začne to tím, že si nalejou plný hrnek kávy (až po okraj). Následně vytáhnou rohlíky, z nichž se neuvěřitelně trousí. Pak si je začnou máčet do té kávy, přičemž ta samozřejmě přeteče. Čtvrtina rohlíku skončí na dně hrnku. Potom kousnou a položí zbytek rohlíku na stůl, který je plný přelité kávy. Mezitím se ještě napijou kávy, přičemž část obsahu úst skončí v kávě! Nevím, možná někdo doma snídá podobným způsobem. Mne to každopádně přijde trochu nechutné.

Další věcí jsou četné návštěvy během některých víkendů. U mne doma to po většinu času chodí tak, že datum návštěvy je stanoveno minimálně měsíc dopředu. Tady to chodí tak, že maminka zvedne telefon, zeptá se, co dělají a končí to tím, že je pozváno jedenáct lidí na večeři.

Takže tak to chodí u mé rodiny (až na tu snídani, ta není tak dramatická, jak je popsáno výše). Ve zkratce bych řekl, že Francouzi si umí lépe odpočinout než my (myslím svoji rodinu). A vůbec atmosféra je zde méně hektická.

Autor: Roman Kula, 16 let

Gymnázium Komenského, Havířov, kraj Moravskoslezský

časopis: Komár, www.casopiskomar.wz.cz

kategorie: publicistika