Válečná spolupráce

Ozvala se rána jako z děla. Trudy vyděšeně otevřela oči. Pronikavé výkřiky se rozléhaly chodbou a dupot těžkých bot po schodech se rychle přibližoval. Vyskočila hbitě jako srnka z postele a běžela ke komodě. Vší silou vytrhla celý šuplík a vzadu se zaleskla pistole. Adrenalin jí proudil v žilách. Byla rozhodnuta ochránit své dítě. Instinktivně přitiskla ruku na břicho. S rachotem se rozrazily dveře a dovnitř rázně vstoupila statná postava zahalená v tmavém kabátě a kloboukem naraženým na hlavě. „Odložte tu zbraň!“ vykřikl neznámý. „Kde je můj manžel?“ Došlo jí, co to znamená. „Vy, v-vy jste ho zabili!“ vysoukala ze sebe a po tvářích se jí začaly kutálet slzy, které se v dopadajícím měsíčním světle leskly jako diamanty. „Nemluvte nesmysly, ženská, musíte okamžitě se mnou. Provedl nečekaný výpad a vytrhl jí zbraň z ruky. „Všechno vám povím cestou, musíte mi věřit, máme s vaším manželem dohodu…“

Trudy pozorovala tu spoušť všude kolem a klepala se strachy. Když nasedli do auta a smykem se vyřítili vstříc temnotě noci, mladý únosce začal vše vyprávět…

Magnus upřeným pohledem hypnotizoval ručičku pradědečkových hodin, jak se unylým pohybem přibližuje dvanáctce. Po skráních mu stékal pot a jeho obličej byl stejně bledý jako venku padající vločky. Snášejí se s lehkostí jako pírka, jakoby je snad nadcházející tragédie ani nijak nezajímala. Dnes má za úkol popravit další dva politické vězně. Pohlédl na stránku kalendáře, která ukazuje 10. 11. 1941. Už to dál nevydrží. Na jeho mysl se snesl neproniknutelný černý mrak, který pohltil všechno světlo. Zadusil veškerou lásku a radost. Nemohl ani pomyslet na narození jeho dítěte. Vina ho škrtila a svazovala, jakoby se mu kolem srdce omotal obrovský had. Tlouklo jako splašené a volalo o pomoc. Prý slouží vyšší věci, ale jen zavře oči, vidí všechny ty vyděšené tváře škemrající o milost. Zatnul dlaně v pěst, až mu zbělaly klouby a rozčileně a zoufale udeřil pěstí o stůl. Ozvalo se zaklepání na zadní dveře. Vyskočil z křesla jako čertík z krabičky a řítil se otevřít. Před prahem stáli dva mladíci s pohmožděnou tváří a mrtvolným výrazem ve tváři si prohlíželi svého popravčího. „Magnusi, postarej se laskavě tady o pány, chci mít už dnes volno,“ odpověděl třetí muž, strčil do mladíků a počastoval je nadávkami. „Lítejte si radši v nebi,“ pronesl hlasem patřícímu jedině lidskému netvoru. Ne nadarmo se mu tak také přezdívalo, patřil mezi nejhorší gestapáky všech dob. „Vyřídím to, můžeš už jít,“ pronesl nervózně Magnus. V hlavě se mu začal rodit plán. Bál se, že by jeho nadřízený něco poznal. Muž se zamračil, zadíval se Magnovi do očí, jakoby do něho snad viděl, otočil se na patě a zmizel. Magnus okamžitě zabouchl dveře a na dvakrát je zamkl. „Honem pojďte,“ horečně zašeptal. „Radši nás zabijte hned tady na místě,“ pronesl rezignovaně jeden z mladíků. Z tržné rány na hlavě mu potůčkem dolů stékal pramínek rudé krve. „Nechci vás zabít. Chci se s vámi dohodnout.“ Oba chlapci se na něho se zájmem zadívali. „Ke které letce patříte? Potřebuji dostat sebe a svou manželku pryč. Co nejdál, klidně až na kraj světa.“ „Nemáme náladu na vtipy,“ řekl jeden z letců, „co po nás vlastně chcete? I kdyby, kde máme sehnat letadlo a jak nám zaručíte, že nás jen nevyužijete a stejně zemřeme, navíc pomáhat náckovi-“ zlomil se mu hlas. Magnus si zoufale zabořil ruce do vlasů. „Nejde jen o mě, ale mou rodinu, mé ještě nenarozené dítě! Všechno seženu a zařídím, potřebuji jen schopné lidi, kteří mě nezradí. Zachráníte si život. Co po mě ještě chcete? Můžete začít nový život někde jinde.“ „My ale nehodláme pomáhat vrahovi!“ Magnus při těch slovech cukl a zhroutil se. „Vy to nechápete, byl jsem jeden z vás! Stejný jako vy! Potom jsem si ale vzal Trudy a všechno se zvrtlo. Musím jim sloužit, jinak se pomstí na mé rodině!“ Hrudník se mu zběsile nadýmal a prohluboval. „Prosím!“ Letci na sebe tiše pohlédli. Při myšlence, že mají naději se ještě zachránit, mu podali ruku.

Magnus byl vážený a pracoval na dost vysokém postu. Poslední dny bloudil jako tělo bez duše a snažil se na sobě nenechat nic zdát. Vše bylo naplánováno do posledního detailu. Jediná chyba nebo menší únik informací by zanechal katastrofické následky. Upínal se na naději nového života. Nová šance. A hlavně důvěřoval letcům. V hlavě mu vířily vzpomínky na dobu, kdy sám svištěl mezi oblaky. Byl by pilotoval on sám, avšak kvůli svému starému zranění by příliš riskoval. Ale neví, jestli ho někdo nezradí. Nikdo mu nedokáže nic zaručit, žije v nebezpečné době.

V den odletu přecházel s nervy napnutými k prasknutí tam a zpět po kanceláři a podlaha pod každým jeho krokem tiše vrzala. Piloti na něj a jeho manželku mají čekat na smluveném místě. Ustavičně přemýšlel. Kdyby zde nebyli, nikdy by si sám poradit nedokázal. Zmožen tíhou myšlenek padl do hlubokého křesla. Trudy ještě nic netuší. Nemohl se ji ani slovem zmínit, určitě by se někomu svěřila a oba by skončili pod drnem. Pohlédl na hodiny. Ještě chvíli a může se vydat domů. Už si plánoval, jak vše oznámí Trudy, když ho náhle z přemýšlení vytrhlo zaklepání. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. „A-ano, dále!“ Do místnosti spoře osvětlené jednou lampou vešel jeho nadřízený. Zase si ho upřeně prohlížel. Tentokrát si už ale Magnus byl jist, že něco tuší. Zhluboka se nadechl. „Za chvíli mi končí služba, jen se podívám na tyto listiny a-“ „Nechte mě hádat, chcete překvapit manželku, že ano?“ pronesl ledově ostrým hlasem. Magnus cítil, jak se v místnosti najednou ochladilo. Zatemnělo se mu před očima. „On to opravdu ví! Ale jak?“ V hlavě se mu spustil poplach a při pohledu na jeho škodolibý úsměv zkameněl. Netvor se zlověstně uchechtl a s pohledem přilepeným na Magnuse spustil: „Můj strýc se snaží očistit svět od veškeré špíny a ty je ještě necháš jít! Hraješ si na hrdinu? Nemysli si, že jsem blbý, jde v tobě číst jako v otevřené knize!“ Jeho hlas burácel jako hrom. „Prvně se postarám o tebe a potom o tu verbeš. Alespoň se snažili. Ale zrádce má přednost, tedy, sbohem Magnusi. Napřímil paži a hlaveň pistole namířil přímo na Magnuse.

Letci zaparkovali přímo před domem. Lehce přeskočili plot a starší z nich ramenem vyrazil dveře. Odboj je informoval o sebevraždě Magnuse. Jim bylo vše hned jasné a rozhodli se dodržet dohodu a spolupracovat až do úplného konce. Z pláště noci se vynořil další automobil. „Postarej se o ženu, já je zdržím,“ spěšně zašeptal jeden z pilotů a popostrčil svého kolegu směrem k zárubním. Ten vážně přikývl a vydal se do útrob tichého domu.

 

 

Gabriela Kavalčíková