Živá knihovna v Liberci

30.03.2012 Liberec - Na přelomu března a dubna se uskutečnila v Krajské vědecké knihovně v Liberci Živá knihovna. Otevíralo se už v devět hodin a hned po příchodu do knihovny bylo jasné, že tentokrát to bude jiné, než si jen číst v knihách. Čekali na nás totiž lidé, oblečení do barevných triček s logem, a vítali nás slovy: ,,Myslíte si, že bulimici patří do blázince?“ Po takové otázce jsme zůstali stát a nevěděli co s rukama, jelikož jsme si to mysleli. Paní, která se nás zeptala pokračovala dál, když nám vysvětlovala pravidla živé knihovny:,,Máme tu seznam knih, které si můžete na třicet minut půjčit. Ještě předtím však musíte podepsat pravidla zacházení s knihou. Po podpisu a výběru vaší knihy vás posadíme ke stolečku a tam počkáte na živou knihu.“ A kdo je ta živá kniha? No přece člověk, lidská bytost, jak řekla paní knihovnice, nejčastěji někdo, kdo je představitel nějakého předsudku či diskriminace.

Četli jsme si anotace a vybírali, kterou knihu si půjčíme. Mezi nejzajímavější určitě patřila bulimička, která byla týden před termínem porodu. Holky se k ní přímo hrnuli. Asi se chtěli zeptat, zda chtěla být modelkou, nebo jestli opravdu nebyla v tom blázinci. Jak se později ukázalo, byl u ní chybně napsaný datum, jelikož porodila už druhý den. Někteří spolužáci si zase plánovali vypůjčit seniorku. Bývalá učitelka měla titul Jiná doba, což docela sedí. Chtěl bych se jí zeptat, jak to tenkrát ve školství fungovalo a jestli jsme opravdu tak zkažená generace, jak se říká, nebo i předtím to stálo za to! Pořád jsem nevěděl, koho si mám půjčit já. Byl tam pán, který je známý v celém Liberci, jelikož napsal báseň, kterou je potištěných několik tramvají. Navíc učí na vysoké škole a ještě k tomu němčinu! To by mne zajímalo, proč zrovna tento jazyk. Byla tu i Arménka, Němka, Polka, a všichni uměli trochu česky! To mě zarazilo. Proč přijeli zrovna do Čech? Proč jsou tady? Copak Polka, to je jasný, ta je určitě věřící, což v Čechách nikdo není. U Němky ani nevím, na co se ptát. Asi jen na to, jak se cítí v místě, které Němci za 2. Světové vypálili. A Arménka? O těch já nevím vůbec nic. Kdybych měl víc času a nešla po nás další třída, asi bych si ji půjčil, abych vůbec zjistil, kde Arménie je a jak se tam žije.

Nakonec jsem si vybral někoho, s kým bych asi opravdu normálně nemluvil – Správného politika. Byl to starosta menšího města poblíž hranic s Polskem a Německem. Byl to docela příjemný chlap, který asi ví, o čem mluví, protože ho lidi zvolili třikrát za sebou. Pravda, nejdřív jsem vůbec nevěděl, na co se ptát, ale pak to ze mne padalo – Vzal jste někdy úplatek? Nabízeli vám ho? Proč jste se rozhodl dělat politiku? Jaké to je mít za ženu Polku? Jak vnímá vaši politiku? Chcete se stát prezidentem? Proč bych vás měl volit? A mnoho dalších obdobných otázek mi padalo z pusy, až po půl hodině přišel jiný knihovník a řekl nám, že se omlouvá, ale že výpůjční kniha skončila a musíme pomalu ukončit i náš rozhovor. Zpočátku mi to bylo líto, ale pak se mě ten politik zeptal na jméno a zapsal si ho. Když jsem přišel domů, přidal si mě na facebook, takže se ho můžu kdykoli zeptat na cokoli budu chtít. Myslím, že politici nemusí být vždycky špatní. A příště? Příště si půjčím lesbičku.

Juraj Holeček