SMOK - Síť multikulturních otevřených klubů

Časopis „SMOK“

Časopis dětí a žáků o multikulturních tématech.

Co v dnešní době znamená nebýt sám? Mít svou rodinu a přátelé okolo sebe. Život bez lidí si snad nikdo z nás nedokáže představit. Žijeme ve světě plném odlišných lidí, světě plném samotářů a extrovertů, ale jedno nás spojuje, a to život, každodenní zvyky, povinnosti, práce, škola a zájmy. Všichni jsme jedineční a jsme předurčeni k tomu, si pomáhat. Zamysleme se nad slovem spolupráce. Slůvko, které v sobě skrývá důležitou roli v životě populace. Jak by vypadal život bez vzájemné spolupráce? Jak by vypadal bez snahy pomoci ostatním? A byl by stejný jako dnes?

Spolupráce Často přemýšlím, proč lidé ve všem hledají smysl. Kde se v nás ten instinkt vzal. Proč je pro nás takový problém něco udělat, aniž bychom k tomu měli větší důvod? Nutí nás k tomu naše lenost? Pýcha? Neochota? Narcismus? Lidé občas říkají, že nic nemají. Nejednou jsem to četl i v knížkách, které mi přinesla moje babička. To ale není pravda. Máme toho až příliš. Máme pýchu, radost, smutek, strach, obavy, zášť, hněv, naději… Těch abstraktních pojmů kolem nás proplouvá nekonečno, můžeme je používat, v jakém množství chceme a kdy chceme.

Žijeme ve světě samotářů a individualistů? Tohle je otázka, kterou si poměrně často pokládám, když vidím dnešní svět. Jsme generace, která je natolik navykla svému luxusu, který si vytváříme a tím také svůj vysněný život, tak jak ho chceme. Na rozdíl od generací před námi si troufám říct, že na tak malé množství snahy, kterou mnohdy ani nemáme toho můžeme mít opravdu hodně. Mnohdy ani nejsme ochotni měnit, to co by nám mohlo něco nového do života přinést, jelikož se bojíme nových věcí a nechceme se ničemu podřizovat. Žijeme v době, kdy jsme vychováváni televizí a internet a ten nám ukazuje, jak hlavně myslet na sebe. Jsme mnohdy lhostejní k druhým lidem a vytrácí se nám úcta k starším. Už méně vzhlížíme k těm, kteří ve svém životě něco dokázali a mohli by nám do života dát pár rad.

19.10. Živá knihovna Olomouc Jednodenní seminář „Živá knihovna jako metoda ve výuce“ Seminář proběhl dne 19. 10. Seminář absolvovalo 8 účastníků, z nichž 5 účastníků následně projevilo zájem o zorganizování Živé knihovny na škole. Pedagogům byla představena metoda Živé knihovny, která umožňuje člověku s určitou životní zkušeností stát se „živou knihou“ a sdílet tak svůj příběh. Účastníci prožili v rámci semináře metodu Živé knihovny z pozice účastníka a seznámili se tak s konceptem Živých knihoven a s jeho východisky. S možnostmi, jak metodu využít v různých vyučovacích předmětech pro výuku témat jako migrace a integrace, sociální vyloučení a chudoba, náboženství apod. a jak s pomocí metody pracovat s tématem identity, předsudků a stereotypů.

Motýlí křídla Nádherné ráno. Jasná obloha, šumění moře. Teplé a vlhké podnebí. Šustící zelené palmy, teplý bílý písek a klidné azurově modré moře. Nad pláži si poletuje motýl. Pod menší palmou dříme muž. Motýl dosedá na mohutný palec mužovy nohy. Muž pohne nohou a motýl leknutím zatřepotá křídly a odletí. Jemné polechtání stačí k probuzení muže. Muž zvedá hlavu a v tu ránu se začíná zvedat hladina moře. Muž tuší, co se blíží. Svolá celou vesnici a dává pokyn k evakuaci. Už to jednou zažil. Před mnoha lety. Tsunami. Zkáza pro celou vesnici. Prostě začnou všichni znovu. Od nuly. Jeden musí pomoct druhému. Jinak nemají šanci. Ještěže je solidarita. Pomohla jim minule, pomůže i dnes. Společně všichni nasedají do aut a odjíždějí směrem do vnitrozemí. Pár věcí stihnou vzít s sebou. Hlavně vzpomínky. Ty jim nikdo nevezme. Odjíždějí do nejbližšího města, kde budou hledat nové zázemí. Novou práci. Nový život. Restart.

Jiná babička Jmenuji se Dalibor a mám 11 let. Maminku a tatínka bohužel nemám, protože měli autonehodu, a tak bydlím se svou babičkou, která se o mě dobře stará. Občas si připadám hrozně sám, protože nemám žádné sourozence a moc kamarádů také nemám, až na mou kamarádku Alenku, která mi vždy špatnou náladu vylepší. S Alenou jsem často, bydlí totiž přes ulici v bytě se svými rodiči. Většinou si spolu hráváme venku s jejím malým pejskem Azorem nebo jdeme na hřiště, které je nedaleko naší ulice. Také jeden víkend v měsíci pečeme koláčky, které pak prodáváme, abychom si také něco přivydělali. Alenku mám hrozně rád, protože si velmi rozumíme a kdybych ji neměl nebo bydlela někde jinde, nevím, s kým bych si povídal. Vím, že se jí můžu svěřit a povědět jí, co mě trápí.

Válečná spolupráce Ozvala se rána jako z děla. Trudy vyděšeně otevřela oči. Pronikavé výkřiky se rozléhaly chodbou a dupot těžkých bot po schodech se rychle přibližoval. Vyskočila hbitě jako srnka z postele a běžela ke komodě. Vší silou vytrhla celý šuplík a vzadu se zaleskla pistole. Adrenalin jí proudil v žilách. Byla rozhodnuta ochránit své dítě. Instinktivně přitiskla ruku na břicho. S rachotem se rozrazily dveře a dovnitř rázně vstoupila statná postava zahalená v tmavém kabátě a kloboukem naraženým na hlavě. „Odložte tu zbraň!“ vykřikl neznámý. „Kde je můj manžel?“ Došlo jí, co to znamená. „Vy, v-vy jste ho zabili!“ vysoukala ze sebe a po tvářích se jí začaly kutálet slzy, které se v dopadajícím měsíčním světle leskly jako diamanty. „Nemluvte nesmysly, ženská, musíte okamžitě se mnou. Provedl nečekaný výpad a vytrhl jí zbraň z ruky. „Všechno vám povím cestou, musíte mi věřit, máme s vaším manželem dohodu…“

Diagnostikovali Amyotrofickou laterální sklerózu Bylo deštivé ráno. Posledních pár let mi bylo jedno jestli je ráno,poledne či večer, jestli jsou Vánoce nebo Velikonoce. Nevnímala jsem čas ani roční období. Každé dny mi přišly stejné, ničím nezajímavé. Tento den mezi ty ostatní ale nepatřil. Toho rána řádila bouře, což bylo ve Silicon Valley neobvyklé. Dívala jsem se z okna jak se blesky klikatí po obloze, jak déšť bičuje do oken a poté stéká v malých potůčcích dolů na parapet , jak se stromy pod náporem větru ohýbají a jejich slabší větve praskají. Přemýšlela jsem, proč těm slabším větévkám je určen takový osud, zlomit se a už nikdy nevyrůst ani o píď, nezažit další zimy a léta. Tak nějak to bylo i se mnou.

Jmenuju se Artur „Ahoj, jmenuju se Artur a můj psycholog říká, že jsem introvert.“ Řekl sedmiletý chlapec při seznamovací hře, když nastoupil do školy. Najednou zazvonilo na svačinovou přestávku a malý Artur si vytáhnul z tašky jablko, když v tom přiběhl jeho spolužák a jablko mu sebral. Artur nic nepověděl, neboť se bál, že mu Bohdan, jeho spolužák, ublíží a raději mu jablko přenechal. Když přišel domů maminka se ho vyptávala, jak bylo ve škole, ale Artur neřekl nic a šel si hrát do pokojíku. Další den ve škole se to opakovalo a vlastně i dalších pár dní. Artur už to nevydržel a vykřikl: „Nemáš vlastní svačinu!?“

Jsme v tom společně Stojím na autobusové zastávce v Třinci. V městě, kde jsem spokojeně vyrůstala, kde mi nikdy nic nechybělo, kde jsem si našla spoustu přátel. Není to příliš velké město. Neoplývá starobylým centrem. Hustota polétavého prachu v ovzduší věčně překračuje limity. Nicméně je obklopeno malebnou krajinou Beskyd, kde už je vzduch čistý a nebe blankytně modré.

Pomoc z dálky 19. 3. Pondělí (02:47)- Zase nemůžu usnout, a to mám jít do školy. Bojím se tam jít. Učitelé se na mě pořád dívají s odporem a nejhorší je, když usnu. Už tak jsem tak blbá, že se nesoustředím ani na učení, a ještě zaspím hodinu. Nejvíce se ale pořád bojím dvojčat Kristíny a Nikolase a jejich party. Pořád mi nadávají a mlátí mě. „ Huso! Krávo! Špejle!“ proč to po mně křičí, když sama vím jaká jsem hrozná? Zase jsem prosila mámu, aby mě přepsala na jinou školu. Znova se jí v obličeji objevil ten výraz plný zklamání, jako když jí psychiatr oznámil, že trpím depresemi. Potom se mnou celý víkend nemluvila. Chtěla bych vědět, co by mi na to řekl táta. Možná by mi pomohl, nebo by si taky myslel jak hrozné jsem zklamání. To by si myslel. Nejsem schopná brát ani ta antidepresiva, za které máma utrácí tolik peněz. Jsem hrozná dcera.

Vůně lží Rusko / 1985 Je lehké někomu uvěřit. Je lehké se zamilovat, důvěřovat mu, obdivovat ho, ale jedno je těžké. Když vše skončí, je těžké se ho opustit. Byl říjnový pátek, slunce zapadlo za lesy a on stál uprostřed doliny a zíral před sebe. Rozprostírala se před ním překrásná krajina a nad ní se vinula poslední záře slunce. V jedné ruce držel zapálenou cigaretu a v druhé flašku vodky. Po několikáté si povzdechl. Žuchnul sebou o zem nestarajíc se o to, že se mu vylila polovina obsahu z láhve. Cigaretu přiložil zpět ke svým rtům a šedý kouř vdechl do svých plic. Zavřenou teď už flašku nechal volně ležet vedle sebe.

Píseň namrzlých kolejí Melodická hudba namrzlých kolejí hladí mou polorozpadlou duši. S pocitem vnitřního prázdna sleduji jemné sněhové vločky dopadající na neumyté okno. A přemýšlím. Už vlastně ani nevím, jak zněla ta původní otázka, která mě tak rozhodila. Ale na tom teď nezáleží. Bolest. Obrovská bolest. Moje identita se rozpadá na tisíc nesouvislých střípků, které se marně snaží najít společného jmenovatele. Jen kvůli tomu pocitu. Kvůli pocitu, že někam patřím. Kvůli pocitu, že moje činy dávají smysl. Kvůli pocitu, že jsem dobrý člověk. Ne-jsi. Ne-jsi. Ne-jsi. Harmonicky mě uzemňuje kolébání vlaku.

Jak se Vám líbili akce ve SMOKu? Program „Život ve tmě“ nám ukázal, jak se cítí slepí lidé. Dostali jsme za úkol zavázat si oči a využívat jiné smysly (čich, hmat). Pak jsme se všichni společně zamysleli, co je pro slepé lidi asi nejtěžší a diskutovali jsme o tom. Když jsme si pak mohli sundat šátky z očí, prohlíželi jsme si slepecké písmo a snažili se přečíst pár písmen hmatem. Nakonec jsme si navzájem vytvářeli překážkovou dráhu a se zavázanýma očima jsme měli jí projít. Při programu jsem si uvědomila, jak to mají slepí lidé těžké a co všechno si musí projít, aby mohli ,,normálně“ žít. (Kristýna Bulantová, 15 let)

SMOK mi pomohl v mém rozvoji, říká Martin Pro mě samotného začal SMOK jako jedna z mnoha aktivit, do kterých jsem se na začátku roku přihlásil. Mohu však říct, že ze všech těch aktivit se mi stala jednou z nejoblíbenějších. Prvních několik setkání bylo, jak už to tak bývá, spíše „nervózních“, jak už to tak v kolečku českých studentů, kteří se mají bavit mezi sebou, bývá. Postupem času začali odpadávat lidi a začala se utvářet pevná základna studentů, kteří o věc měli skutečně zájem. Mohu říct, že na konci roku z našeho Hořovického MOKu vznikla jakási parta, která mi, musím přiznat, hodně sedla.

Afriko, klobouk dolů, říká Aneta Jednoho krásného dne k nám přivítali afričtí hosté. Celý dětský domov byl nadšený. Program byl docela dost „nabouchaný“. Tančilo se, zpívalo, hrálo se na bubny, a samozřejmě byla přednáška, která nám dala znalosti, o kterých jsme neměli pojem. Můj názor na Afriku se naprosto změnil. Kdyby byl každý Čech stejně usměvavý, šťastný jako ti lidé, co jsem viděla na videu, bylo by to krásné. Lidé z filmu neměli skoro nic, a přesto šlo vidět, že jsou velmi šťastní. „Afriko, klobouk dolů!“

Kvalitně strávený čas, myslí si Barbora Zúčastnila jsem se několika multikulturně vzdělávacích programů „Poznej svět všemi smysly“ konajících se v prostorách Klubu cestovatelů. Referovanými tématy byla například Afrika, Indie, Čína, Arméni nebo světová kuchyně. Přednášky se konali v příjemném prostředí čajovny, což nás příhodně vtáhlo do atmosféry jiných světů. Délka těchto programů se vždy pohybovala kolem dvou hodin, což je ideální vzhledem k udržení pozornosti.

Akce SMOKu mi rozšířily rozhled, myslí si Martina V rámci SMOKu jsem se zúčastnila několik aktivit: Ochutnávání všemi smysly, Povídání s Tomasem o Španělsku, Povídání o třech zemích (Velká Británie, Španělsko, Francie) a další. Akce se mi moc líbily. Rozšířilo mi to znalosti angličtiny a dalo mi to nový pohled na cizí státy. Poprvé jsem ochutnala pravý anglický čaj a zajímavé španělské pokrmy. Také jsem se seznámila s novými lidmi nejen ze svého okolí, ale také s cizinci. Překvapilo mě například to, že se na Kanárských ostrovech dorozumívají hvízdáním.

Multikulturní otevřený klub- Klub cestovatelů Brno MOK funguje od roku 2012. Útulná nekuřácká čajovna a salónek v restauraci Klub cestovatelů je ideálním prostorem pro pořádání multikulturních aktivit. Svojí příjemnou atmosférou dokonale doplní zajímavé workshopy a zanechá v návštěvnících cestovatelské nadšení z poznání neznámého.

Multikulturní otevřený klub ICM Pelhřimov Hodiny H Klub byl otevřen v březnu 2012, od té doby se v něm realizovalo díky projektu SMOK 52 jednodenních setkání a jedna Živá knihovna. Žáci základních škol a studenti středních škol se ve volném čase seznamují s problematikou jinakosti.

Multikulturní otevřený klub ICM Cheb Klub vznikl spolu se začátkem projektu SMOK v březnu roku 2012. Díky síti SMOK bylo realizováno 44 programů. Ve volném čase se pravidelně setkávají žáci základních a středních škol, kteří zažívají jinakost, poznávají sama sebe a rozvíjejí se.

Multikulturní otevřený klub při Gymnáziu Václava Hraběte Hořovice Klub na gymnáziu funguje od podzimu 2013. Díky síti SMOK se uskutečnilo několik odpoledních setkání se studenty. Přibližně jednou až dvakrát do měsíce se studenti seznamují s tématikou multikultury, jinakosti.

Multikulturní otevřený klub Křižovatka Kladno Klub Křižovatka funguje od dubna roku 2011. Díky síti SMOK bylo od listopadu 2012, kdy je klub Křižovatka její součástí, realizováno 35 jednodenních setkání a 2 živé knihovny.

Multikulturní otevřený klub Yume při středoškolském klubu ASK ČR v Karviné Multikulturní otevřený klub YUME sídlí v prostorách karvinské čajovny, kterou založil absolvent tělesné kultury a sportu v Ostravě Lech Toman. I proto dává prostor aktivitám spojených s neformálním vzděláváním a poznáváním světa a jiných kultur.

Multikulturní otevřený klub Laja při DDM Český Těšín MOK Laja je další z klubů, který vznikl v prostorách karvinské čajovny, kterou založil absolvent tělesné kultury a sportu v Ostravě Lech Toman. Sám prostor skýtá zajímavou a jinou atmosférou, je proto dokonalým prostorem pro nasáknutí a poznání nového, jiného, cizího a neznámého.

Multikulturní otevřený klub M Klub Městská knihovna Třinec Klub je zaměřen na mladé lidi a studenty. Třinecká knihovna se cíleně a systematicky věnuje práci s dětmi, nicméně má i pěkné oddělení pro dospělé a snaží se vybudovat oddělení pro mládež.

Multikulturní otevřený klub při Domov Mládeže při Střední škole technické, Přerov Klub funguje od ledna 2013. Středoškolští studenti, ubytovaní v Domově Mládeže, mají téměř každý měsíc školního roku možnost zúčastnit se podvečerní aktivity, akce či workshopu, na které se pobaví, zkusí něco nového a zároveň se podívají na známé i neznámé z různých úhlů pohledu.

Anika z Německa Je mi 19 let a jsem z Německa. V loňském roce jsem ukončila střední školu a rovnou jsem odjela na Evropskou dobrovolnou službu do České republiky.

Muge z Turecka Muge Boncuk původem z Turecka přijela do České republiky v roce 2012 v rámci Evropské dobrovolné služby. V organizaci Petrklíč help se sídlem v Českém Těšíně strávila 12 měsíců. Před příjezdem do Čeeska pracovala jako učitelka na základní škole. Jejím snem bylo se podívat do Evropy ještě, než se na dobro usadí a začne se věnovat rodinnému životu.

Rozhovor se zahraniční dobrovolnicí z Arménie Nikolou Jak ses dozvěděla o projektu SMOK? Bylo to poprvé před dvěma lety, kdy jsme s kamarády šli na workshop o indické kuchyni. Program byl plný fotografií a zajímavého povídání. Poslouchali jsme indickou hudbu, ochutnali místní speciality, přivoněli k různým kořením a vyzkoušeli si vyrobit placku čapáti. Na závěr nás všechny překvapila indická tanečnice.

Rozhovor se zahraničním dobrovolníkem Aleksandarem alias Shuem Odkud jste? Ze Sofie, z Bulharska. Kolik je Vám let? 24. Co jste studoval? Na střední škole matematiku, vědu, IT, angličtinu, na univerzitě ekonomii. Proč jste se stal dobrovolníkem? Chtěl jsem změnu na jeden rok, zjistit, co chci dělat ve svém životě a udělat něco smysluplného během této doby.

Ruská dobrovolnice na rok v Česku Jmenuju se Uliana Vasileva, je mi 26 let a jsem z Petrohradu, což je druhé největší město v Rusku. Teď pracuju v Praze jako dobrovolnice Evropské dobrovolné služby (EDS) v organizaci AFS Mezikulturní programy, o.p.s. Tato organizace umožňuje lidem z 65 zemí světa poznávat jiné kultury tím, že rok žijí v zahraničí v hostitelských rodinách a studují na místní střední škole.

Arkan z Indonésie Arkan se celým jménem jmenuje Muhammad Arkandiptyo a pochází z Jakarty. Do České republiky přijel na studentský pobyt v rámci programu AFS Mezikulturní programy- Czech Republic.

Co na akce SMOKu říká účastník Kevin? S lektorkou Luckou jsem se seznámil asi před rokem, když v klubu Křižovatka jsme si hráli, co budeme dělat, až budeme dospělí. Pamatuju si, jak jsme hráli hru. Poznávali jsme zaměstnání bez slov a pak vymýšleli další povolání. Já chci být automechanik, protože strejda pracuje s autama a to mě baví. Před Vánocemi jsme vyráběli ozdoby a povídali si o svátcích.

Napiš to… aneb bez obalu o tom, co nás spojuje a rozděluje Víkendovka „Napiš to… aneb bez obalu o tom, co nás spojuje a rozděluje“ zaměřená na interkulturu a psaní článků proběhla o posledním říjnovém víkendu ve Slaném. Účastníci se aktivně zamysleli nad tématem multikultury, prakticky si vyzkoušeli, jak psát o interkulturních tématech, navázali osobní kontakt s redakční radou časopisu Remix a důkladně se seznámili s fungováním redakčního systému. Spolupráce ICM Slaný, ICM Kladno a AFS Mezikulturní programy se vyplatila a všichni mladí psavci, kteří se workshopu zúčastnili, si odnesli mnoho zážitků a cenných rad. Během víkendu také měli možnost vyzkoušet si napsat recenzi na film s interkulturní tématikou Čtyři lvi a článek na základě rozhovoru s hostem – zahraničním studentem či dobrovolníkem, nebo českým dobrovolníkem, který strávil nějakou dobu v zahraničí. Zde najdete jeden z článků, které vznikly!

Naši lektoři- Lucie Dušková Struktury aktivit, workshopy, výstavy a filmy v rámci SMOKu pořádalo a připravovalo mnoho lektorů. Jak se k interkulturnímu neformálnímu vzdělávání dostali a co je nejvíce baví, se dočtete v rozhovorech s nimi.

Naši lektoři- Eva Havlíčková Struktury aktivit, workshopy, výstavy a filmy v rámci SMOKu pořádalo a připravovalo mnoho lektorů. Jak se k interkulturnímu neformálnímu vzdělávání dostali a co je nejvíce baví, se dočtete v rozhovorech s nimi.

Naši lektoři- Hana Šnajdrová Struktury aktivit, workshopy, výstavy a filmy v rámci SMOKu pořádalo a připravovalo mnoho lektorů. Jak se k interkulturnímu neformálnímu vzdělávání dostali a co je nejvíce baví, se dočtete v rozhovorech s nimi.

Naši lektoři- Antonín Ferdan Struktury aktivit, workshopy, výstavy a filmy v rámci SMOKu pořádalo a připravovalo mnoho lektorů. Jak se k interkulturnímu neformálnímu vzdělávání dostali a co je nejvíce baví, se dočtete v rozhovorech s nimi.

Naši lektoři- Yambi a Tonny Struktury aktivit, workshopy, výstavy a filmy v rámci SMOKu pořádalo a připravovalo mnoho lektorů. Jak se k interkulturnímu neformálnímu vzdělávání dostali a co je nejvíce baví, se dočtete v rozhovorech s nimi.

Naši lektoři- Zuzana Švajgrová Struktury aktivit, workshopy, výstavy a filmy v rámci SMOKu pořádalo a připravovalo mnoho lektorů. Jak se k interkulturnímu neformálnímu vzdělávání dostali a co je nejvíce baví, se dočtete v rozhovorech s nimi.

A co dál? Organizace pro podporu integrace menšin plánuje v budoucnu se navrátit především do základních a středních škol a spolu s žáky a studenty realizovat workshop Krok vpřed, kde si mladí lidé často uvědomí, jaké předsudky mají a jak lidé z menšin, sexuálních, národnostních, sociálních, atd. to mají v životě těžší. Naší základní činností zůstává Živá knihovna, která zprostředkovává kontakt mezi zástupci menšin s většinovou společností.

Vaříme se SMOKem Při řadě aktivit v rámci SMOKu naši lektoři a jejich pomocníky uvařili řadu jídel, jejichž recepty pochází z celého světa. Účastníci workshopů či přednášek tak měli a mají jedinečnou příležitost ochutnat, jak chutná jídlo v evropských zemích, Indii, Africe či na Blízkém východě. Jídla si zvládnete připravit i doma.

Proč Anežka ráda chodí na akce Klubu hedvábná stezka? 02 ZakciZúčastnila jsem se vzdělávacího programu "Poznej svět všemi smysly." Konkrétním tématem byla Afrika. Přístup lektora byl velice příjemný a vyhovovala mi forma diskuse. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých a pro mne mnohdy i nových informací, o kterých jsem neměla tušení. Prezentace a vyprávění s názornými fotografiemi mě přenášela na místa, která bych snad v životě nenavštívila. Program mě inspiroval k hledání dalších informací o kultuře a životě lidí z jiných zemí. Měla jsem možnost ochutnat i jinou kuchyni, než tu naši českou. Měla jsem výborně ochucený kuskus a sladkou tečku na závěr plnou datlí a čokolád

Asociace středoškolských klubů České republiky Asociace středoškolských klubů České republiky nabízí každému středoškolákovi možnost rozvíjet svou osobnost a zájmy a mít zabezpečený prostor pro realizaci svých aktivit. Středoškolská mládež představuje velmi početnou skupinu, která vyžaduje pozornost a péči společnosti.

AFS Mezikulturní programy, o.p.s. AFS Mezikulturní programy je mezinárodní nezisková dobrovolnická organizace, je součástí sítě téměř 60 podobných partnerských organizací. V České republice působí AFS samostatně od roku 1996.

ARPOK o.p.s. Posláním ARPOKu je přinášet do škol globální rozvojové vzdělávání, tedy pomáhat učitelům, jak učit aktuální témata dneška (např. chudoba, migrace, odpovědná spotřeba), a otevřeně o nich mluvit se žáky. O těchto tématech informuje organizace i veřejnost, a tak podporuje otevřenou a tolerantní společnost a aktivní zapojení lidí do dění kolem sebe.

Cultura Africa, o.s. Cultura Africa je občanské sdružení založené v roce 2005 lidmi, kteří pochází z Afriky nebo mají k Africe velice blízko. Sdružení realizuje multikulturní programy pro školy a další vzdělávací instituce na téma život v Africe, kultura, umění, rozvojová spolupráce ale i identita, stereotyp, rasismus, xenofobie.

Hodina H, o.s. Hodina H je občanské sdružení, jehož posláním je získávat a poskytovat informace především pro děti a mládež, zajistit tak jejich právo na informace. Sdružení podporuje udržitelné celoživotní vzdělávání a osobnostní rozvoj, plnohodnotné trávení volného času.

Klub Hedvábná stezka, o.s. Klub Hedvábná stezka je občanské sdružení, působící po celé ČR, které spojuje přátele cestování, dobrodružství, outdoorových sportů a dalekých krajů. Cílem sdružení je propojovat lidi s podobnými zájmy, pořádat cestovatelská a outdoorová setkání, nabízet členům cestovatelské, vzdělávací a outdooorvé akce a umožnit všem čerpat nejrůznější výhody od partnerů.

Krajská rada dětí a mládeže Karlovarska KRDMK je střešní organizace, jejímž základním posláním je podporovat oprávněné zájmy dětí a mládeže v duchu „Úmluvy o právech dítěte“, ve snaze napomáhat všestrannému rozvoji mladých lidí po stránce duchovní, duševní, tělesné a sociální. Své poslání naplňuje Rada tím, že podporuje činnost svých členů, zejména snahu o vytváření právních, hospodářských, společenských a kulturních podmínek vhodných pro jejich činnost. KRDMK zastupuje všechny své členy vůči domácím i zahraničním orgánům, organizacím a institucím.

LOS – Liberecká občanská společnost, o.s. LOS je nevládní nezisková organizace založená v roce 2003. Jejím hlavním cílem je osobnostní a sociální rozvoj mladých lidí na regionální i mezinárodní úrovni, a to pomocí neformálního vzdělávání. Soustředí se převážně na problematiku předsudků, projevy netolerance a otevření nových možností pro to být aktivním.

Edukana, o.s. Občanské sdružení Edukana je neziskovou organizací zabývající se prací s různými profesními skupinami, jejich vzděláváním a rozvojem. Aktivity pro pedagogy a pedagogické pracovníky jsou zaměřeny na vzdělávání a poradenství v oblasti osobního rozvoje a multikulturních témat.

OPIM o.s.- Organizace na podporu integrace menšin OPIM je nezisková organizace, která vznikla v roce 2001. Posláním OPIM je šířit povědomí o lidských právech a pomáhat českým občanům a menšinám žijících v České republice skrze vzdělávací a informační programy a společenské aktivity poznávat svá práva a umět se jich domoci.

Petrklíč help, o.s. Petrklíč help je organizace, která více jak šest let pracuje s mladými lidmi (avšak i pracujícími, pedagogy, rodiči s dětmi) a otevírá jim cestu za poznáním sebe sama a svého místa v kolektivu, ve škole nebo v rodině. Petrklíč svým příznivcům umožňuje absolvovat prožitkové programy, ...

Můj styl Mým stylem je Dreamer. Dreamer znamená snílek neboli spáč. Tato skupina všech věkových kategorií se veřejně neprezentuje svým oblečením ani chováním. Avšak důležitou vlastností dreamerů je vypěstovaná schopnost uvědomovat si své sny. Již od počátku věků se v historii objevovali lidé a bytosti, jenž měli dar ve snech spatřovat pozoruhodné věci. Například zjevení mrtvých či budoucnost. Schopnost dreamera dosahují lidé dlouhodobou meditací nebo se u nich projeví v průběhu dospívání. Tito lidé pracují výhradně v noci. Většinou se zjevují a zase mizí v historii, aniž by byli objeveni společností. Avšak naneštěstí se stávají Outsidery a vyvrheli školních institucí.

Které evropské město mě nejvíce oslovilo Jako malý jsem sníval, že budu cestovatelem. Procestuji celý svět a navštívím každý stát od pólu k pólu. Objevitel ve stylu Indiana Jonse. Každý den na cestách, prožívat všelijaká dobrodružství nebo rozuzlovat neřešitelné záhady. Postupem času jsem rostl a zjistil jsem, že můj sen se asi tak rychle nesplní. Když se teď ohlédnu, po osmnácti letech života, zjišťuji, že jsem spíše ‘‘anticestovatel‘‘. Ve srovnání s Indiana Jonsem úplná nula.

Křížem krážem po Evropě Kdybych se zeptal stovky lidí, co pro ně znamená svoboda, dostanu sto různých odpovědí a věřím… ,,V tomhle vřískotu se nedá soustředit, dopíší to později.'' Přes zvuk vlaku brzdícího ve vysoké rychlosti jsem nebyl schopný nic normálního vymyslet, tak jsem uložil svou práci a zaklapl notebook. ,,Le terminus est Paris, bienvenue'!' Ozvalo se z reproduktoru umístěného nad moji hlavou. S námahou jsem se zvedl ze sedadla, otevřel okénko a vykoukl ven.

Svoboda a cestování Psal se rok 1998. Bylo mi sotva pět let. S rodiči jsme měli vyrazit na rodinnou oslavu do Vídně. Moje teta slavila kulaté narozeniny a tak se sjížděli lidé z různých krajů. Více než polovinu jsem tehdy viděl poprvé. Nejlepším zážitkem toho všeho však byla cesta přes hranice. Tehdejší ekonomická situace nám neumožnila vlastnit nějaké moderní auto, a tak jsme byli majiteli tradičního Trabanta.

Keňa Keňa je velice osobitým státem Afriky ve kterém můžeme najít kmeny jako: Masaje, Sambury, Turkany, Rendillia a další. Kdyby jste tyto kmeny navštívili určitě by vás ohromili svou pro Evropu netipickou kulturou. V těchto kmenech neřeší otázku stáří, školy a nebo práce, protože oni si žijí ve svém světě v souladu s přírodou která je stvořila a kterou jsou odmalička obklopování. Pro ně je na prvním místě jejich rodina, jejich kmen.

Cestování Afrikou Afrika je velice krásná a ještě více zajímavá. Mnozí z nás, by Afriku jistě velice rádi navštívili, dozvěděli se jistě mnohem více a zažili spoustu adrenalinu. Pro takovou to cestu je ale samozřejmě zapotřebí mnoho bezpečnostních opatření. V první řadě by měl každý návštěvník Afriky brát zřetel na své zdraví. Proto je třeba vyřídit si před celou výpravou veškerá očkování a vše si pečlivě naplánovat…

Afrika je o krok napřed Protože jsem byla nedávno vyhnána z prvního workshopu z důvodu možnosti účasti pouze jednoho člena z redakce, šla jsem se něco dozvědět o afrických kmenech. Rozhodně nelituji, tato tématika mě baví a jakožto povrchní jedinec oceňuji také nápadité šperky kmenů. Článek bych rozdělila do několika vztyčných a podle mého názoru nejvíce zajímavých témat.

Kdy tak Česko převzalo kulturu z Afriky „Dva hlíněné talířky, prosím,“ řekla mladá žena u pultíku. Prodavačka v Tesku je podala a pouze mrknutím oka naznačila, že mladé ženě fandí. „V panelovém činžáku už roztáhnuté pusy má každý, to budou sousedi čumět,“ myslela si dívka. České úřady mezitím uzákonily nový předpis: „Vyrvěte si přední dva zuby.“ Za porušení hrozí, že lidé nebudou ošetřeni, protože lékaři už nechtějí lidem otevírat pusy.

Vliv civilizace nejen na africké kmeny V některých odlehlých částech světa můžeme ještě pořád nalézt kmeny, které se nikdy nesetkaly s civilizací. Není jich mnoho, přece jen už má člověk dnešní doby skoro celý svět prozkoumaný, ale pořád se ještě takové najdou. A co se stane, když se poprvé setkají s civilizací? Je to začátek jejich konce. Lidé na ně přenesou různé choroby proti kterým se těla domorodců neumí bránit, přijdou k nim misionáři lákající je na jinou víru (přitom opouštějí od svých tradic, které dodržovali po staletí) a nakonec se z nich stane turistická atrakce. Než se stačí rozkoukat, jejich tradice a dosavadní způsob života je fuč.

Barvy a slzy Komplexně hodnotím přednášku velmi kladně. Afrika je celkově zajímavý a tajemný kontinent a člověk se neustále dozvídá něco nového. Opravdu výjimečné jsou africké kultury jednotlivých kmenů. Jejich oblečení a doplňky doslova hrají všemi barvami a prostě vše je tak nějak pestré napohled. Sice je čest, nebo jak to lépe vyjádřit, že naše slavné jablonecké „bižu“ korálky kolují mezi kmeny někde v Tanzanii, ale je pravda, že to narušuje jejich osobitý styl. Každopádně je to věc názoru na tento možná pro někoho pouhý detail. I když přece jen na detailech stojí svět…

Rozdílnost Kultur Když se podíváme na člena afrického kmene, tak nás na první pohled zaujme „výzdoba“ těla, ale především hlavy a obličeje. Pro Evropany jsou tyto ozdoby dost bizardní a absurdní. Pro africké domorodce jsou tyto ozdoby ideálem krásy. Jestli-že my nemůžeme pochopit proč si Afričané roztahují uši a rty talířky, tak jsou nejspíše pro africké domorodce bizardní obleky a nejnovější výstřelky evropské ale i mimoevropské módy, také dosti nepředstavitelné.

Africké ženy Kamkoli na Zemi přijdete, tam uvidíte elegantní, svéprávné, nezávislé ženy užívající si života. Ne však v Africe. Zde je vše úplně jinak. Afrika. Rozmanitý kontinent plný starodávných kultur, překrásných zvířat a stále přežívajících kmenů. Je to však také místo, kde žena nemá žádná práva. Nemůže tak, jako jiné moderní ženy, dělat to, co sama chce, nepřísluší ji vybrat si práci a už vůbec se nesmí přátelit s lidmi jiného kmene. Její jedinou „funkcí“ je vařit a rodit děti. Muži s ženami jednají jako s věcí, nikoli jako s lidskou osobou.

Na výlet do Afriky Na vyhlášení školního časopisu roku jsme se rozdělili do workshopů. Já jsem byla u pana Švejnohy, který nám vyprávěl o Africe. Pan Švejnoha létá do Afriky na měsíc a více. Již tam strávil celkem dva roky a pořád se tam rád vrací. S ním jsme se podívali mezi různé Africké kmeny, jejichž muži jsou považováni za nejhezčí muže světa. Ověšují se různými korálky, některé jsou i z ČR. Ženy si do uší a spodních rtů dávají hliněné „talíře“. Vyndavají si je na jídlo, nepřeji Vám to vidět.

Nenechte se zmást Já osobně jsem navštívil Turecko jen dvakrát, oba výlety ve mě nechali kladné vzpomínky a převládala ve mne spokojenost. Mnoho lidí, které znám navštívilo tuto zemi také a dojem byl totožný. Milí přívětiví lidé, kteří by udělali cokoliv, jen aby se vám zavděčili. Proč by tedy tak civilizovaná země, kde lidé nosí stejné oblečení jako my, kde lidé jezdí ve stejných autech jako my, kde lidé mluví cizími jazyky, jako my neměla vstoupit do EU?

Pozdrav z Rakouska od Káji Ahoj, jmenuji se Karolína. Žiji s taťkou, s mamkou a se dvěma sestrami, Johankou a Viktorkou, na jihu Rakouska ve městě Völkermarkt. Je to nedaleko města Klagenfurt v kraji, který se jmenuje Korutany. V Rakousku se mluví německy.

Vliv civilizace (nejen) na africké kmeny V některých odlehlých částech světa můžeme ještě pořád nalézt kmeny, které se nikdy nesetkaly s civilizací. Není jich mnoho, přece jen už má člověk dnešní doby skoro celý svět prozkoumaný, ale pořád se ještě takové najdou. A co se stane, když se poprvé setkají s civilizací? Je to začátek jejich konce. Lidé na ně přenesou různé choroby, proti kterým se těla domorodců neumí bránit, přijdou k nim misionáři lákající je na jinou víru (přitom opouštějí od svých tradic, které dodržovali po staletí) a nakonec se z nich stane turistická atrakce. Než se stačí rozkoukat, jejich tradice a dosavadní způsob života jsou pryč.

Vánoční tradice světa Moravskoslezský kraj - Prosincová předvánoční pouť s názvem "Crazy Christmas", pořádáná SMOKem ve spolupráci se studentskou organizací AIESEC, představila vánoční tradice z různých koutů světa. Zahraniční studeni přijeli do Česka z Austrálie, Číny, Indie, Brazílie a Guatemaly. V rámci této vánoční výměny přinesli účastníkům mnohé zážitky. Zahraniční studenti se setkali s návštěvníky Multikulturních otevřených klubů v Třinci, Karviné, Ostravě a Frýdku-Místku. Během dvou až čtyřhodinovém programu se podělili se o své vánoční nebo jiné významné svátky a zvyky.

Život ve tmě 5.12.2012 Cheb - Jeden z večerů v multikulturním otevřeném klubu v Chebu patřil nevidomým. Například kdo to jsou nevidomí, pomocí čeho čtou (Braillovo písmo), jak žijí. "Braillovo písmo jsme viděli v knize, která byla určena právě pro nevidomé lidi. Abeceda je sestavena z teček, které jsou jakoby vyryté do papíru. Nevidomí čtou stejně jako my. Mluvili jsme také o tom, jaké že to, NEVIDĚT. Je horší narodit se bez zraku nebo je horší ztratit zrak během života," přibližuje průběh akce dvanáctiletá Klára.

Promiňte, jsem tu nový 30.11.2012 Liberec - V pátek 30.11. jsme se zúčastnili programu o přistěhovalcích. Lektorky se snažily, abychom pochopili důvody migrace. Diskutovali jsme nejvíce o Ukrajincích a Vietnamcích. Četli jsme si příběh o Vasilovi, dozvěděli se více o Ukrajině a o tom, jak se jim tam žije. V druhé části programu jsme shlédli fotky z Vietnamu.

Africké tančení Jednou na hodině zeměpisu jsme se od pana učitele Javůrka dozvěděli, že půjdeme na besedu o Africe. V první části nám paní měla vyprávět o tom, jak byla v Africe a v druhé části jsme se měli naučit tančit jeden Africký tanec. V den kdy jsme měli jít na besedu, na to celá třída zapomněla, takže když na nás pan učitel zavolal, že máme jít do šatny, jsme byli celí překvapení, co se děje. Cestou jsme se loudali, ale nejspíš jsme přišli včas, protože jsme tam ještě chvilku čekali, než to začalo.

Jak média zobrazují odlišný svět? 26.11. 2012, Prostějov Mladí novináři ze školních redakcí se zamýšleli nad způsobem, jakým média zobrazují svět kolem nás, zvláště pak odlišné kultury, v ČR žijící cizince atd. Nejprve byly společně probrány zdroje, které nám poskytují informace o okolním světě, poté byly k zamyšlení představeny některé údaje z analýzy přístupu médií k informování veřejnosti o cizincích v ČR.

Vánoce ve Španělsku aneb Feliz Navidad tedy Veselé Vánoce 22.11. Třinec - Podobně jako u nás začíná vánoční sezóna ve Španělsku začátkem prosince, kdy se pomalu začnou objevovat vánoční trhy a typická výzdoba jako světýlka, betlémy a stromečky. Vánoce jsou pro Španěly svátky, během kterých se setkávají rodiny u svátečního stolu a protože jsou to náboženské svátky, lidé často navštěvují kostely a vyrábějí si své vlastní betlémy s náboženskými výjevy. Dokonce se lidé mohou účastnit i soutěže o největší a nejkrásnější betlém.

Hudbou a tancem za romskou historií a kulturou 21.11. 2012 Kladno - Dne 21. listopadu proběhl v nízkoprahovém klubu kladenské pobočky organizace Člověk v tísni hudební workshop s pražskou kapelou Džezvica. Kapela dětem zahrála cikánské písně, ale také písně z různých zemí Balkánu a seznámila děti s hudebními nástroji. Proběhla hudební soutěž, jamovalo se.

Tancem a hudbou za romskou historií a kulturou 7.11. 2012 Kladno - Mezi další zapojené organizace do sítě multikulturních otevřených klubů patří nízkoprahový klub organizace Člověk v tísni v Kladně. Koordinátorka sítě pro Středočeský kraj připravila promítání dokumentarizujícího filmu Latcho drom od francouzského režiséra alžírsko-romského původu Tonyho Gatlifa (narozen 1948).

Setkání jinak. Za dvě hodiny napříč Evropou i světem 8.11. 2012 Těšínské Slezsko – Zavedou je do země, odkud přijeli a předají jim něco ze svých zkušeností a jinakostí. Tak by se daly charakterizovat akce, které probíhají v rámci projektu SMOK – sítě multikulturních otevřených klubů v Třinci, Těšíně a Karviné. Jedná se o pravidelná setkání zájemců z řad dětí a mládeže s dobrovolníky evropské dobrovolné služby nebo se zahraničními studenty mezinárodní studentské organizace AIESEC Karviná.

Reportáž Be part of the world 9.-11.11. 2012 Liberec - Podzim se nám pomalu blíží ke svému konci. V druhé půli listopadu se Liberec převlékl do posledních barev podzimu před příchodem zimy. Předtím, než nám krajina zapadne pod bílým příkrovem, proběhlo na harcovských vysokoškolských kolejích setkání české a polské mládeže. Před několika lety se otevřely hranice a v podstatě nám nic nebrání překročit tu pomyslnou čáru tvořenou patníky. Můžeme se podívat na „druhou stranu“, poznávat lidi, krajinu, kulturu. Bohužel, mnohým v tom brání strach. Strach tvořený předsudky a jazykovou bariérou.

Kultura čaje 07.11.2012 Kroměříž - Večer představil zájemcům z řad studentů, ubytovaných v internátu Střední školy hotelové v Kroměříži tajemný svět čaje a kulturu, která se k tomuto nápoji váže. Nejprve lektor představil rostlinu, z níž se čaj získává, čajovník čínský, camelia sinensis a přidal dvě čínské legendy, které vypráví o tom, jak byl čaj objeven. Poté se rozvedla debata, jaký čaj komu chutná, případně jaké čaje účastníci znají.

Indie na dosah ruky 30.10.2012 Plzeň - Díky projektu hrazenému z fondu Evropské Unie „Síť multikulturních otevřených klubů - prevence rizikového chování žáků a podpora pozitivního sociálního chování“, byl na naší škole dne 30. 10. uskutečněn prožitkový multikulturní a interkulturní program zaměřený na poznávání Indie a kultury této země. Za dětmi do školy přišel Guru, který pochází z Indie a spolu se svou českou partnerkou Evou jim vyprávěl o Indii.

Svět kávy 18.10.2012 Velké Meziříčí - program začal uvedením do historie kávy, účastníci si vyslechli dvě arabské pověsti o objevu účinků a hutě a tak i využití a pití kávy, poté s lektorem na mapě našli, jak se káva z Etiopie šířila před arabské země do Evropy a odtud do tehdejších kolonií, zvláště do Latinské Ameriky a Asie. Na mapě bylo poté krásně vidět, jak putování kávy spojovalo nejrůznější země, národnosti přes celý svět.

Jihoafrická republika 05.09.2012 Zlín - Děti a mládež, kteří zavítali do nízkoprahového klubu Doma ve Zlíně měli možnost poslechnout si zajímavé vyprávění o Jihoafrické republice. Nejprve lektorka zemi představila pomocí prezentace a fotografií, podal základní informace o státu, historii, obyvatelstvu apod. S nadšením se setkalo kolování jihoafrických peněz, které si všichni pečlivě prohlédli.

Pohádky z dalekých krajin 27.08.2012 Mohelnice - Na příměstském táboře v domě dětí a mládeže v Mohelnici se konalo dne 27.8. pohádkové dopoledne. Děti si poslechly vietnamskou pohádku Stříbrná řeka, ale nebyly jen pasivními posluchači, vždy po krátkém úseku vymýšlely, co se stane dál, jak bude pokračovat, jaké si můžou vzít z pohádky poučení atd. Nadchlo je vysvětlení, proč na podzim prší a uhodly, že stříbrná řeka znamená mléčnou dráhu.

Jak se hraje (nejen) v Africe 21.08.2012 Mohelnice - Děti v domě dětí a mládeže zažili na příměstském táboře den plný jiných kultur a jejich her a tvoření. Dětí bylo ke čtyřiceti, a protože všechny stály o cizokrajné hry, nejprve si zahrála a vytvářela jedna polovina z nich a poté druhá. Celý den se tak v prostorách DDM i na zahradě ozýval zvuk bubnů, lovili lvi, bránily se gruzínské věže a malovala kaligrafie.

Rozhovor s Janou Juráskovou o akcích v multikulturním otevřeném klubu 07.06.2012 Brno - Po skončení akce "Poznej svět všemi smysly - Indie", jsme si na chvíli povídali s PhDr. Janou Juráskovou, která dala dohromady skupinu skvělých mladých lidí, kteří utvořili příjemnou atmosféru celé akce.

Náměstí Dr. E. Beneše v Liberci oživila fotbalová utkání teenagerů s politiky 16.03.2012 Liberec - Že politici nemusí být vždy jen nudní papaláši v oblecích, to na vlastní kůži poznali účastníci streetfotbalového turnaje, který se 13.6.2012 na náměstí Dr. Edvarda Beneše v Liberci.

Středoamerická kuchyně aneb kolik barev má kukuřice 09.07.2012 Mohelnice - Děti na příměstském táboře v Mohelnici se seznámili s kuchyní Střední Ameriky. Lektor nejprve představil Středoamerickou kuchyni, také plodiny, které z oblasti pocházejí, což jsou rajčata, papriky, kukuřice, brambory, vanilka, chilli, kakao... Dále se mluvilo o způsobu, jakým se kuchyně vyvíjela díky setkání domorodých obyvatel s evropskými přistěhovalci: "Tyto plodiny, původem ze Střední Ameriky odvezli Španělé do Evropy, kde je lidé začali po nějaké době také používat a pěstovat.

Deskové hry z celého světa v čajovně Assamica 19.06.2012 Olomouc - Úterní červnový podvečer se  v olomoucké čajovně Assamica mohli zájemci seznámit se zajímavými deskovými hrami z celého světa. Herní akci organizoval místní multikulturní otevřený klub v rámci projektu SMOK. Ten má za cíl umožnit především mladým lidem kontakt s cizími zeměmi, odlišnými kulturami, a to neformální, hravou formou a tím přispět k sebevzdělání a osobnostnímu růstu zúčastněných.

Indie je rozmanitá, protikladná, překvapující, šokující, mnohobarevná, nikdy však nudná 15.06.2012 Brno - Brněnský multikulturní otevřený klub si připravil sérii 3 workshopů, které umožnily studentům obchodní akademie ELDO prožít protiklady Indie a Bangladéše. V pátek 7. 6. 2012 se zúčastnili volnočasové aktivity Poznej svět všemi smysly se zaměřením na Indii a Bangladéš.

Světová kuchyně 15.06.2012 Brno - Dne 15.6.2012 měli možnost studenti vyšších ročníků Obchodní akademie ELDO se zúčastnit zážitkového workshopu s názvem SVĚTOVÁ KUCHYNĚ se zaměřením na indické chutě. Jak už název napovídá...

Jak jsou vnímány ženy – matky? V neděli 10. 6. 2012 začal v holandském Schoorlu mezinárodní workshop pro 57 účastníků z 11 zemí. Česká republika má na tomto workshopu nejpočetnější zastoupení díky delegaci zástupců Sítě mateřských center o. s. a Třebíčského centra o. s.

Poznej svět všemi smysly - Indie 07.06.2012 Brno - V odpoledne pátek 7.6.2012 jsme v multikulturním otevřeném klubu Klub cestovatelů v Brně zahájili workshop na téma Indie. Studentům obchodní akademie ELDO jsme připravili program, kdy během tří dnů, třech workshopů měli možnost poznat, co možná nejintenzivněji indickou kulturu

Rozhovor DVA 08.-09.06.2012 Těšín - Akusticko - elektrické sourozenecké duo Dva vzniklo na jaře roku 2006 blízko betlému v Třebechovicích pod Orebem. Nyní působí v Pardubicích a v Hradci Králové. Sami sebe charakterizují jako Pop neexistujících rádií.

Malé divadlo Kjógen 08.-09.06.2012 Těšín - Na festivalu Svátky čaje jsem měla možnost se naučit pár pohybů, které se používají při tradičním japonském divadelním představení kjógen, a to v rámci workshopu tohoto divadla, které je naprosto odlišné od našeho evropského. Nejen délkou děje, ale také pohybem postav na jevišti a jejich komunikací. Poté jsem zhlédla představení Připoutaný k tyči v podání Igora Dostálka, Tomáše Pavčíka a Jakuba Urbánka. Tomáš Pavčík se mnou poté udělala krátký rozhovor.

Japonský mix 08.-09.06.2012 Těšín - V rámci čtvrtého ročníku festivalu nesoucího název Svátek čaje v Těšíně bylo mnoho přednášek a jednou z nich byla přednáška o Japonsku v podání Radky Švejnohové. Přednáška se konala v hudebním sále zámeckého areálu a byla pojata jako výklad spojený s fotografickou prezentací. S podtitulkem „Japonský mix“ nás přednášející zasvětila do tajů a fakt této země, ve které pobývala v roce 2008.

Taje indického tance 08.06.2012 Brno - Zajímá Vás, co znamená tanec pro indickou kulturu? Jaké jsou styly Bhangra a Bollywood? Na jakých principech je vůbec založen indický tanec, tolik vzdálený od našeho folkloru například na Moravě? Nejen na tyto otázky dostaly odpověď studentky brněnské Obchodní Akademie ELDO v rámci projektu Sítě multikulturních otevřených klubů.

SMOK vzbudil pozornost na Bambiriádě 25.-27.05.2012 Cheb - „SMOK“ tak je jmenuje nový projekt realizovaný Asociací středoškolských klubů v ČR a jeho náplní je vytvářet síť multikulturních otevřených klubů po celé republice. Jednotlivé kluby pak spolu mají spolupracovat, vzájemně si vyměňovat nejen programy, ale také klienty.

Pozdravy z Avignonu Hostitelská rodina je pro pobyt v zahraničí velmi důležitá. Nejen že vám dává příležitost obohatit si slovní zásobu o slovíčka z oblasti vybavení domu, různé domácí práce a podobně, rovněž vám však otevírá příležitost nahlédnout do každodenního života.

Vídeň plná historie Tento rok se zájezd do Vídně konal již v říjnu, přesněji 21. října, abychom se na Vídeň podívali také z jiného pohledu, než když je již celá ponořena do předvánočního shonu. Vydali jsme se po stopách Habsburků. Podtitulek naší cesty zněl: „aneb co učebnice tají.“

Živá knihovna v Liberci 30.03.2012 Liberec - Na přelomu března a dubna se uskutečnila v Krajské vědecké knihovně v Liberci Živá knihovna. Otevíralo se už v devět hodin a hned po příchodu do knihovny bylo jasné, že tentokrát to bude jiné, než si jen číst v knihách. Čekali na nás totiž lidé, oblečení do barevných triček s logem, a vítali nás slovy: ,,Myslíte si, že bulimici patří do blázince?“ Po takové otázce jsme zůstali stát a nevěděli co s rukama, jelikož jsme si to mysleli.

Pozdravy z Avignonu Zdravím vás z Avignonu! Je to již devět měsíců, co jsem ve školním časopise publikoval svůj první článek „Pozdravy z Avignonu“. Přiznám se, že zprvu jsem nepředpokládal, že bych byl schopen tuto sekci dotáhnout až do květnového čísla. Ale ejhle, podařilo se mi to. A tak v tomto vydání čtete můj poslední příspěvěk do této rubriky. Nutno podotknout, že tato sekce byla jedinečná a s největší pravděpodobností se již nebude opakovat. Já tedy mohu pouze doufat, že se vám má rubrika líbila a závěrem bych vám ještě jednou rád poreferoval o novinkách, které se udály za poslední dva měsíce.Léto začíná